Ohlédnutí za fotbalovým podzimem!
Ohlédnutí za fotbalovým podzimem z pohledu Červeněvse!
Začátek této sezóny se v Červeněvsi nesl ve znamení generační obměny a s tím spojených problémů, nakonec však i příjemných překvapení! V týmu ukončil působení přestupem do Ohnišťan Vobořil, návratem do mateřského klubu z hostování Vantura, kariéru přerušil Trejbal s Nožičkou. Z hráčů ve věku přes 30 let, tak v týmu mnoho nezůstalo a další působení tak přislíbil pouze Novák s Drobným, po zranění se do týmu vrátil Gorel, a tak se otevřela vrátka pro tolik proklamované mládí. Nezajímavější jsou z tohoto pohledu ročníky 1997, 1998 zastoupené hráči Kubou Fichtnerem, Dominikem Burešem, Kamilem Wojcikem, Pavlem Remsou a Honzou Sedláčkem.
Do sezóny bylo připraveno zasáhnout přes 20 hráčů, bohužel každý jinou měrou a tak bylo jasné, že tým se bude profilovat v průběhu již započaté sezóny a to nejen protože, ať svojí vinou či vinou soupeřů, jsme před zahájením soutěže neodehráli ani jedno přátelské utkání a tak jsme na to šli zostra, no možná spíš z tupa, když si vzpomeneme na začátek sezóny! Již od samého prvopočátku nás trápila absence hráčů, ale kdo by jezdil na zápas ve 20 lidech, los k nám také příliš přívětivý nebyl, když nás poslal na cestu za prvními body na hřiště nováčka soutěže, který očividně vlnu euforie z postupu chtěl živit co nejdéle! Ano největší naší slabinou se ukázala hřiště soupeřů a poté co jsme ve druhém zápase, tentokrát na domácí půdě, zbytečně ztratili body s houževnatou Boharyní, následně si dojeli pro výprask do Kosiček, byl z toho po třech odehraných zápasech 1 ušmudlaný bod, při hrozivém skóre 2:11 a nekoukatelné hře, v této chvíli jsme museli řešit i další neduhy, které pomalu vyplouvaly na povrch a nesou se ruku v ruce s neúspěchem, nervozita byla v týmu patrná! Jak se říká, v krizi je nejlepší se odrazit od samého dna a my na něm skutečně byli! Když přišlo pohárové utkání s rivalem ze Skřivan, které jsme sice prohráli nejtěsnějším možným rozdílem 1:0, ale po vydařeném herním projevu, tak se v hlavách našla naděje na lepší zítřky, čehož jsme využili hned v dalším utkání v Prasku, kde jsme po velkém boji vydřeli první vítězství a zjistili, že ono to půjde! K týmu se připojil ten správný lídr a kapitán v podobě Martina Malého, který začal střílet góly jak na běžícím páse a jeho instinkt zabijáka se pro soupeře stal smrtícím, k výborným výkonům se rozehráli bratři Králové, avšak nikoliv ve stylu brácha na bráchu = 9:0 jsme prohráli, k nim do zálohy ideálně zapadl Vrabec se Šefarou, v zádech s obranou, která zápas od zápasu podávala kvalitnější výkony, v čele s liberem Wojcikem D., největší slabinou obrany tak bylo její neustále přeskupování, vlivem omluvenek! Bohužel při vzestupu formy a profilu týmu, méně zkušení hráči nechápali, že v 16 letech jejich chvíle v mužské kategorii, kdy budou nedílnou součástí základní sestavy, ještě příjde a tak se pro změnu řešil problém spočívající v nechuti být součástí týmu, jako střídající hráč, přestože tato role, je pro mužstvo velmi důležitá. Světlou vyjímkou byl Honza Sedláček, který se v týmu usadil v obrané čtveřici a podával natolik stabilní a kvalitní výkony, že byl nejednou vyhlášen hráčem utkání! K němu se připojil i Kuba Fichtner, který svými výkony, zejména ke konci podzimu jen potvrdil slova o tom, že lze dozrát i v tomto věku v platného člena základní sestavy, ale vše chce svůj čas. Nelze opomenout ani výkony golmana Špičáka, který po prvotních rozpacích se rozchytal k vynikajícím výkonům, na kterých jsme mohli stavět bodové zisky! Obecně začala fungovat chemie v týmu staří - mladí, kterou namíchal lodivod Martin Hloucal a když našel místo v sestavě i věčně se hledajícímu Petru Remsovi, který ač limitován prací, poslední utkání odehrál ve velkém stylu, je z toho krásné 4 místo (pozn. autora třetí by bylo lepší ).
Předseda oddílu vyhlásil před sezónou útok na horní polovinu tabulky, ale přiznejme si, že při generační obměně to bylo velmi optimistické předsevzetí, které se nejen shodou náhod naplnilo! Vycházeli jsme totiž z velké účasti na trénincích, které chyběla pouze zápasová praxe a byla chyba, že jsme neodehráli nějaká přátelská utkání před sezónou, kdoví, jaký by byl vstup do soutěže. Naopak předčasné ukončení tréninků potvrdilo, jak je trénování důležité a v závěru jsme body urvali jen díky radosti z nakonec povedeného podzimu.
Velmi příjemným překvapením byli fanoušci, kteří vytvořili na domácí půdě, oproti minulým letům, naprosto nevídanou kulisu a byli našim opravdovým 12 hráčem a i proto jsme se stali doma neporazitelní, ba co víc, vyjma prvního utkání, kdy jsme ztratili body s již zmiňovanou Boharyní, jsme ostatní domácí zápasy vyhráli a stali se tak nejlepším týmem v domácím prostředí ze všech účastníků III. třídy, což jen stvrdila návštěva podzimu, z našeho pohledu, ve velmi povedeném derby proti Ohnišťanům, čítající 200 diváků!
A tak můžeme směle vyhlížet jaro!